29. Ta, když to uslyšela, rychle vstala a šla k němu.
30. Ježíš ještě nepřišel do vesnice, ale byl dosud na tom místě, kde se s ním setkala Marta.
31. Když Židé, kteří byli s Marií v domě a potěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a vyšla, vydali se za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.
32. Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, padla mu k nohám a říkala: “Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.”
33. Když ji Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu se rozhorlil, zachvěl se
34. a řekl: “Kam jste ho položili?” Řekli mu: “Pane, pojď a podívej se!”
35. Ježíš zaplakal.
36. Židé říkali: “Hle, jak ho měl rád.”
37. Někteří z nich však řekli: “Nemohl ten, který otevřel oči slepého, způsobit také, aby tento člověk nezemřel?”
38. Ježíš, znovu v sobě rozhorlen, přišel k hrobu; byla to jeskyně a na ní ležel kámen.
39. Ježíš pravil: “Odstraňte ten kámen!” Marta, sestra toho zesnulého, mu řekla: “Pane, již zapáchá, vždyť je to čtvrtý den.”
40. Ježíš jí říká: “Neřekl jsem ti, že jestliže uvěříš, uvidíš Boží slávu?”
41. Odstranili tedy kámen. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: “Otče, děkuji ti, že jsi mne vyslyšel.
42. Já jsem věděl, že mne vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který tu stojí okolo, aby uvěřili, že ty jsi mne poslal.”
43. A když to řekl, silným hlasem zvolal: “Lazare, pojď ven!”
44. Ten, který byl mrtvý, vyšel, ruce i nohy měl svázány pruhy plátna a jeho tvář byla zavinuta šátkem. Ježíš jim řekl: “Rozvažte ho a nechte ho odejít!”