13. Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
14. Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
15. Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
16. Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
17. Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
18. Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
19. Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
20. Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
21. Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
22. Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
23. A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
24. Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
25. Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
26. Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
27. Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
28. Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.