13. Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
14. Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
15. Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
16. Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
17. Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
18. Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
19. Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
20. Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
21. Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,