2. Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
3. Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
4. Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
5. Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
6. Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
7. Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
8. A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
9. Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
10. A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
11. Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
12. A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
13. Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
14. Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
15. Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
16. Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
17. Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?