9. Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
10. Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
11. Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
12. Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
13. Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
14. V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
15. Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
16. Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.