5. Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
6. Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
7. Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
8. Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
9. Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
10. Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
11. Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
12. Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
13. Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
14. V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
15. Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
16. Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
17. A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
18. A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
19. Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
20. Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
21. Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
22. Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
23. Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.