14. V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
15. Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
16. Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
17. A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
18. A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
19. Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
20. Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
21. Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
22. Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
23. Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
24. Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
25. Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.