1. Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
2. Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
3. Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
4. Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
5. Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
6. Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
7. Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.