11. Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12. Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
13. Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.
14. Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
15. Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
16. Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.