1. Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
2. Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
3. Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
4. Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
5. Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
6. Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
7. Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
8. Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
9. Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
10. Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
11. Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12. Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.