21. Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22. Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23. Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
24. Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25. Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26. Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27. A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
28. Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.