12. Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13. Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14. Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15. By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
16. Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
17. Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
18. Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
19. Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
20. Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21. Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22. Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23. Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
24. Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25. Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26. Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27. A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
28. Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.