14. Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty , kteříž posvěceni bývají.
15. Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prve pověděv:
16. Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,
17. Za tím řekl: A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.
18. Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť potřebí více oběti za hřích.
19. Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev Ježíšovu,
20. Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své,
21. A majíce kněze velikého nad domem Božím,
22. Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého,
23. A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.)
24. A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích,
25. Neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.
26. Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již více oběti za hříchy,
27. Ale hrozné nějaké očekáváni soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky.
28. Kdož by koli pohrdal Zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá.
29. Což se vám zdá, jak přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a duchu milosti potupu učinil?
30. Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj.