6. Kteréhož vylil na nás hojně, skrze Jezukrista Spasitele našeho,
7. Abychom, ospravedlněni jsouce milostí jeho, byli dědicové v naději života věčného.
8. Věrnáť jest řeč tato, a chciť, abys těch věcí potvrzoval, ať se snaží v dobrých skutcích předčiti všickni, kteříž uvěřili Bohu. A toť jsou ty věci dobré, i lidem užitečné.
9. Nemoudré pak otázky, a vyčítání rodů, a sváry, a hádky o věci zákonní zastavuj; nebť jsou neužitečné a marné.
10. Člověka kacíře po jednom neb druhém napomínání vyvrz,
11. Věda, že takový jest převrácený, a hřeší, svým vlastním soudem jsa odsouzen.
12. Když pošli k tobě Artemana aneb Tychika, snaž se přijíti ke mně do Nikopolim; neb jsem umínil tu přes zimu pobýti.
13. Zéna, učeného v Zákoně, a Apollo s pilností vyprovoď, ať v ničemž nemají nedostatku.