14. Víme zajisté, že Zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.
15. Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.
16. Jestližeť pak, což nechci, to činím, tedy povoluji Zákonu, že jest dobrý.
17. A tak již ne já to činím, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.
18. Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém), dobré. Nebo chtění hotové mám, ale vykonati dobrého, tohoť nenalézám.
19. Nebo nečiním toho dobrého, což chci, ale činím to zlé, čehož nechci.
20. A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.
21. Nalézám tedy takový při sobě zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.
22. Nebo zvláštní libost mám v Zákoně Božím podle vnitřního člověka;
23. Ale vidím jiný zákon v údech svých, odporující zákonu mysli mé a jímající mne, tak abych byl vězeň zákona hřícha, kterýž jest v údech mých.