1. A když bylo ráno, vešli v radu všickni přední kněží a starší lidu proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali.
2. I svázavše jej, vedli, a vydali ho Pontskému Pilátovi hejtmanu.
3. Tedy vida Jidáš, zrádce jeho, že by odsouzen byl, želeje toho, navrátil zase třidceti stříbrných předním kněžím a starším,
4. Řka: Zhřešil jsem, zradiv krev nevinnou. Oni pak řekli: Co nám do toho? Ty viz.
5. A on povrh ty stříbrné v chrámě, odšel pryč, a odšed, oběsil se.
6. A přední kněží vzavše peníze, řekli: Neslušíť jich vložiti do pokladnice, nebo mzda krve jest.
7. A poradivše se, koupili za ně pole to hrnčířovo, ku pohřebu poutníků.
8. Protož nazváno jest pole to pole krve, až do dnešního dne.
9. A tehdy naplnilo se povědění skrze Jeremiáše proroka řkoucího: A vzali třidceti stříbrných, mzdu ceněného, kterýž šacován byl od synů Izraelských,
10. A dali je za pole hrnčířovo, jakož mi ustanovil Pán.
11. Ježíš pak stál před vladařem. A otázal se ho vladař, řka: Ty-li jsi ten král Židovský? Řekl jemu Ježíš: Ty pravíš.
12. A když na něj přední kněží a starší žalovali, nic neodpověděl.
13. Tedy dí mu Pilát: Neslyšíš-li, kteraké věci proti tobě svědčí?
14. Ale on neodpověděl jemu k žádnému slovu, takže se vladař tomu velmi divil.
15. Měl pak obyčej vladař v svátek propustiti lidu vězně jednoho, kteréhož by chtěli.
16. I měli v ten čas vězně jednoho znamenitého, kterýž sloul Barabbáš.
17. Protož když se lidé sešli, řekl: Kterého chcete, ať vám propustím? Barabbáše-li, čili Ježíše, jenž slove Kristus?
18. Neboť věděl, že jej z závisti vydali.
19. A když seděl na soudné stolici, poslala k němu žena jeho, řkuci: Nic neměj činiti s spravedlivým tímto, nebo jsem mnoho trpěla dnes ve snách pro něho.
20. Ale přední kněží a starší navedli lid, aby prosili za Barabbáše, Ježíše pak aby zahubili.
21. I odpověděv vladař, řekl jim: Kterého chcete ze dvou, ať vám propustím? A oni řekli: Barabbáše.
22. Dí jim Pilát: Co pak učiním s Ježíšem, jenž slove Kristus? Řekli mu všickni: Ukřižován buď.
23. Vladař pak řekl: I což jest zlého učinil? Oni pak více volali, řkouce: Ukřižován buď.
24. A vida Pilát, že by nic neprospěl, ale že by větší rozbroj byl, vzav vodu, umyl ruce před lidem, řka: Čist jsem já od krve spravedlivého tohoto. Vy vizte.
25. A odpověděv všecken lid, řekl: Krev jeho na nás i na naše syny.
26. Tedy propustil jim Barabbáše, ale Ježíše zbičovav, vydal, aby byl ukřižován.
27. Tedy žoldnéři hejtmanovi, vzavše Ježíše do radného domu, shromáždili k němu všecku svou rotu.
28. A svlékše jej, přiodíli ho pláštěm brunátným.
29. A spletše korunu z trní, vstavili na hlavu jeho, a dali třtinu v pravou ruku jeho, a klekajíce před ním, posmívali se jemu, řkouce: Zdráv buď, ó králi Židovský.
30. A plijíce na něho, brali třtinu a bili jej v hlavu.
31. A když se mu naposmívali, svlékli s něho plášť, a oblékli jej v roucho jeho. I vedli ho, aby byl ukřižován.
32. A vyšedše, nalezli člověka Cyrenenského, jménem Šimona. Toho přinutili, aby nesl kříž jeho.
33. I přišedše na místo, kteréž slove Golgata, to jest popravné místo,
34. Dali mu píti octa, smíšeného se žlučí. A okusiv ho, nechtěl píti.
35. Ukřižovavše pak jej, rozdělili roucha jeho, mecíce o ně los, aby se naplnilo povědění proroka, řkoucího: Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los.
36. A sedíce, ostříhali ho tu.
37. I vstavili nad hlavu jeho vinu jeho napsanou: Totoť jest Ježíš, ten král Židovský.
38. I ukřižováni jsou s ním dva lotři, jeden na pravici a druhý na levici.
39. Ti pak, kteříž chodili tudy, rouhali mu se, ukřivujíce hlav svých,
40. A říkajíce: Hej, ty jako rušíš chrám Boží a ve třech dnech jej zase vzděláváš, pomoziž sám sobě. Jsi-li Syn Boží, sestupiž s kříže.
41. Tak podobně i přední kněží posmívajíce se s zákoníky a staršími, pravili:
42. Jiným pomáhal, sám sobě nemůž pomoci. Jestliže jest král Židovský, nechať nyní sstoupí s kříže, a uvěříme jemu.
43. Doufalť v Boha, nechať ho nyní vysvobodí, chce-liť mu; nebo pravil: Syn Boží jsem.
44. Takž také i lotři, kteříž byli s ním ukřižováni, utrhali jemu.
45. Od šesté pak hodiny tma se stala po vší té zemi až do hodiny deváté.
46. A při hodině deváté zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Eli, Eli, lama zabachtani? To jest: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?
47. A někteří z těch, jenž tu stáli, slyšíce, pravili, že Eliáše volá tento.
48. A hned jeden z nich běžev, vzal houbu, naplnil ji octem a vloživ na tresť, dával jemu píti.
49. Ale jiní pravili: Nech tak, pohledíme, přijde-li Eliáš, aby ho vysvobodil.
50. Ježíš pak opět volaje hlasem velikým, vypustil duši.
51. A aj, opona chrámová roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů, a země se třásla a skálé se pukalo,
52. A hrobové se otvírali, a mnohá těla zesnulých svatých vstala jsou.
53. A vyšedše z hrobů, po vzkříšení jeho přišli do svatého města a ukázali se mnohým.
54. Tedy centurio a ti, kteříž s ním byli, ostříhajíce Ježíše, vidouce zemětřesení a to, co se dálo, báli se velmi, řkouce: Jistě Syn Boží byl tento.
55. Byly také tu ženy mnohé, zdaleka se dívajíce, kteréž byly přišly za Ježíšem od Galilee, posluhujíce jemu,
56. Mezi nimiž byla Maria Magdaléna a Maria, matka Jakubova a Jozesova, a matka synů Zebedeových.
57. A když byl večer, přišel jeden člověk bohatý od Arimatie, jménem Jozef, kterýž také byl učedlník Ježíšův.
58. Ten přistoupil ku Pilátovi a prosil za tělo Ježíšovo. Tedy Pilát rozkázal dáti tělo.
59. A vzav tělo Ježíšovo Jozef, obvinul je v plátno čisté,
60. A vložil do svého nového hrobu, kterýž byl vytesal v skále; a přivaliv kámen veliký ke dveřům hrobovým, odšel.
61. A byla tu Maria Magdaléna a druhá Maria, sedíce naproti hrobu.
62. Druhého pak dne, kterýž byl po velikém pátku, sešli se přední kněží a farizeové ku Pilátovi,
63. Řkouce: Pane, rozpomenuli jsme se, že ten svůdce řekl, ještě živ jsa: Po třech dnech vstanu.
64. Rozkažiž tedy ostříhati hrobu až do třetího dne, ať by snad učedlníci jeho, přijdouce v noci, neukradli ho, a řekli by lidu: Vstalť jest z mrtvých. I budeť poslední blud horší nežli první.
65. Řekl jim Pilát: Máte stráž; jděte, ostříhejte, jakž víte.
66. A oni šedše, osadili hrob strážnými, zapečetivše kámen.