kapitoly

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7
  8. 8
  9. 9
  10. 10
  11. 11
  12. 12
  13. 13
  14. 14
  15. 15
  16. 16
  17. 17
  18. 18
  19. 19
  20. 20
  21. 21
  22. 22
  23. 23
  24. 24
  25. 25
  26. 26
  27. 27
  28. 28

Starý Zákon

Nový Zákon

Matouš 22 Bible Kralická 1613 (CSBKR)

1. I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:

2. Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.

3. I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.

4. Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.

5. Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.

6. Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.

7. A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.

8. Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.

9. Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.

10. I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.

11. Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.

12. I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.

13. Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

14. Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.

15. Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.

16. I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.

17. Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?

18. Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?

19. Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.

20. I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání?

21. Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.

22. To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.

23. V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,

24. Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.

25. I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.

26. Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.

27. Nejposléze pak po všech umřela i žena.

28. Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.

29. I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.

30. Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.

31. O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:

32. Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.

33. A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.

34. Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.

35. I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:

36. Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?

37. I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.

38. To jest přední a veliké přikázání.

39. Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.

40. Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.

41. A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,

42. Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.

43. Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:

44. Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?

45. Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?

46. A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.