14. Chválím tě za tvá díla ohromná, za to, jak podivuhodně jsem udělán a že mou duši tak dobře znáš!
15. Jediná z mých kostí ti nebyla ukryta, když jsem byl vskrytu formován, když jsem byl hněten v zemských hlubinách!
16. Můj zárodek tvé oči viděly, všechno jsi zapsal do knihy – dny, jež mi byly určeny, než začal první z nich.
17. Jak jsou mi drahé, Bože, tvé myšlenky, je jich tak mnoho, že nejdou vypočíst!
18. Kdybych je počítal, než písku je jich víc; budu zas s tebou, až se probudím!
19. Kéž bys už, Bože, zabil ty ničemy – „Odstupte ode mě, vy vrahouni!“ –
20. Když mluví o tobě, je to rouhání, tvé jméno zneužívají nepřátelé tví!
21. Nemám snad, Hospodine, k tvým sokům nenávist? Nehnusím si ty, kdo na tebe útočí?
22. Naprostou nenávistí nenávidím je, mými nepřáteli stali se!
23. Zkoumej mě, Bože, a poznej srdce mé, poznej mé myšlenky, jen mě vyzkoušej!
24. Zjisti, zda držím se cesty škodlivé, a cestou věčnosti mě veď!