10. K zemi se hroutí chudák zdrcený, pod jejich mocí klesá bezbranný,
11. v srdci si myslí: „Bůh už zapomenul, skrývá svou tvář, nikdy nic nevidí.“
12. Povstaň, Hospodine, pozvedni ruku! Na utlačené se, Bože, rozpomeň!
13. Proč se má ničema rouhat Bohu, v srdci si myslet, že na to nepřijdeš?
14. Ty to však vidíš! Ty vnímáš trápení i žal, svou vlastní rukou abys potrestal! Na tebe samého bezbranný spoléhá, ty jsi pomocníkem sirotka!
15. Zpřerážej paže zlého darebáka, jeho zkaženost odhal, aby neobstál!
16. Hospodin kraluje na věčné časy, pohané z jeho země vymizí!
17. Hospodin vyslyší tužby ponížených – povzbudíš jejich srdce, ucho k nim nakloníš,
18. zjednáš soud sirotkům i všem utlačeným, pozemský člověk aby je neděsil!