1. Běda tomu zatvrzelému městu plnému špíny a útisku!
2. Nikoho neposlouchá, nedá se poučit; nedoufá v Hospodina, ke svému Bohu se nechce přiblížit.
3. Jeho velmoži jsou řvoucí lvi, jeho soudci jak vlci večerní, po kterých ráno zbývají jen ohryzané kosti.
4. Jeho proroci jsou dobrodruzi, lidé prosáklí zradou. Jeho kněží znesvěcují svatyni, když znásilňují Zákon.
5. Hospodin je v tom městě spravedlivý, nekoná žádné zlo. Ráno co ráno, denně bez ustání vynáší na světlo svůj soud; zlosyn však neví, co je stud!
6. „Vyhladil jsem národy, že jejich bašty zpustly. Jejich ulice jsem zničil, že tudy nikdo nechodí. Z jejich měst zůstaly rozvaliny, z jejich obyvatel nezbyl jediný.
7. Myslel jsem si: ‚Teď mě snad budeš ctít, teď se snad necháš poučit!‘ Jejich domov by pak nebyl zničen, nedopadl by na ně žádný trest. Oni však o to horlivěji páchají hanebnost při všem, co dělají.
8. Proto mě čekejte, praví Hospodin, v den, kdy povstanu, abych svědčil! Toto je můj soud: Posbírám národy, shromáždím království a vyliji na ně svou prchlivost, všechnu svou rozpálenou zlost. Ano! Žár mé žárlivosti pohltí celou zemi!“
9. „Tehdy dám národům čisté rty, aby všichni vzývali jméno Hospodin a společně mu sloužili.
10. Ti, kdo mě uctívají za habešskými řekami, můj rozptýlený lid, ti mi přinesou mé oběti.