1. Což moudrost nevolá, nezvedá rozumnost svůj hlas?
2. Na vrcholech kopců, u cesty, u křižovatek postává.
3. Přímo před branami, u vstupu do města, v průchodu stojí a křičí tam:
4. „Na vás, ó lidé, volám, svůj hlas ke všemu lidstvu obracím.
5. Pochopte, prosťáčci, prozíravost, dospějte, tupci, k rozumu!
6. Slyšte, řeknu vám něco zásadního, co vyjde z mých rtů, slova ryzí jsou.
7. Má ústa mluví pouze pravdu, mým rtům se darebáctví oškliví.
8. Všechny mé výroky jsou spravedlivé, křivého, zvráceného v nich není nic.
9. Chápavému jsou všechny zřejmé, jasné jsou těm, kdo došli poznání.
10. Mé poučení berte raději než stříbro, mého vědění si važte nad zlato.
11. Daleko nad perly je moudrost nádherná, nic žádoucího se jí vůbec nerovná!
12. Já, Moudrost, spolu s rozvážností bydlím, s prozíravostí já se dobře znám.
13. Úcta k Hospodinu je nenávist ke zlu. Pýchu a povýšenost, zlé způsoby a pokrytecká ústa nesnáším.
14. U mne je rozvaha a jistý úspěch, já jsem rozumnost a sílu mám!
15. S mojí pomocí vládnou vladaři a panovníci právo určují.
16. S mojí pomocí vedou vůdci, velmoži a všichni, kdo rozhodují na zemi.