1. Což moudrost nevolá, nezvedá rozumnost svůj hlas?
2. Na vrcholech kopců, u cesty, u křižovatek postává.
3. Přímo před branami, u vstupu do města, v průchodu stojí a křičí tam:
4. „Na vás, ó lidé, volám, svůj hlas ke všemu lidstvu obracím.
5. Pochopte, prosťáčci, prozíravost, dospějte, tupci, k rozumu!
6. Slyšte, řeknu vám něco zásadního, co vyjde z mých rtů, slova ryzí jsou.
7. Má ústa mluví pouze pravdu, mým rtům se darebáctví oškliví.
8. Všechny mé výroky jsou spravedlivé, křivého, zvráceného v nich není nic.
9. Chápavému jsou všechny zřejmé, jasné jsou těm, kdo došli poznání.
10. Mé poučení berte raději než stříbro, mého vědění si važte nad zlato.
11. Daleko nad perly je moudrost nádherná, nic žádoucího se jí vůbec nerovná!
12. Já, Moudrost, spolu s rozvážností bydlím, s prozíravostí já se dobře znám.
13. Úcta k Hospodinu je nenávist ke zlu. Pýchu a povýšenost, zlé způsoby a pokrytecká ústa nesnáším.
14. U mne je rozvaha a jistý úspěch, já jsem rozumnost a sílu mám!
15. S mojí pomocí vládnou vladaři a panovníci právo určují.
16. S mojí pomocí vedou vůdci, velmoži a všichni, kdo rozhodují na zemi.
17. Já miluji ty, kdo milují mne, ti, kdo mě hledají, mě jistě naleznou.
18. Bohatství a sláva se nachází u mě, trvalé jmění a pravý blahobyt.
19. Mé plody jsou nad zlato nejryzejší, výnosy mé nad stříbro nejčistší.
20. Stezkou spravedlnosti kráčím, pěšinami práva se ubírám,
21. abych své milovníky obdařila jměním, jejich pokladnice abych plnila!
22. Na počátku své cesty mne Hospodin zplodil, před všemi svými činy, před časem.
23. Od věků jsem byla ustavena, od počátku, dříve než začal svět.
24. Než vznikly propasti, zrodila jsem se, než vodou naplněny byly prameny.
25. Předtím než byly hory zapuštěny, dříve než pahorky jsem se zrodila,
26. ještě než učinil zemi a vše kolem, dříve než světa první prach.
27. Byla jsem při tom, když nebesa chystal, když nad propastí obzor vyměřil,
28. oblaka když ve výšinách věšel, propastné prameny když vytryskly.
29. Byla jsem tam, když oceán spoutal, na jeho rozkaz vody poslechly! Základy země když vyměřoval,
30. po jeho boku věrně stála jsem. Zůstávám jeho rozkoší den za dnem, svým hrám se před ním stále oddávám.
31. Na jeho zemi, na světě si hraji, lidští synové jsou mou rozkoší!
32. Proto, synové, poslyšte mne: Blaze těm, kdo drží se mých cest!
33. Slyšte poučení a naberte moudrost, nebuďte ke mně lhostejní.
34. Blaze tomu, kdo naslouchá mi, tomu, kdo v mých branách denně bdí, tomu, kdo čeká u mých veřejí!
35. Kdo mě nalezl, nalezl život, Hospodinovou přízní se nechal zahrnout.
36. Kdo však mě míjí, škodí své vlastní duši, kdo mě nenávidí, je smrti milencem.“