8. Kvílej jako panna pytlem oděná, když oplakává svého ženicha!
9. Z Hospodinova domu zmizela moučná oběť i úlitba. Kněží Hospodinu sloužící se dali do truchlení.
10. Zpustlo pole, vyschla země, zničeno obilí, víno pryč, olej dochází.
11. Zoufejte, rolníci, kvílejte, vinaři, kvůli pšenici a ječmeni – zničena byla sklizeň na poli!
12. Vinná réva uschla, zvadlo fíkoví, granátovníky i palmy s jabloněmi, všechny stromy v sadu uvadly – uvadlo samo lidské veselí.
13. Oblečte se pytlem, kněží, truchlete! Sluhové oltáře, kvílejte! Pojďte, nocujte v pytlovině, kdo mému Bohu sloužíte! Domu vašeho Boha je upřena moučná oběť i úlitba.
14. Vyhlaste půst, svolejte shromáždění, shromážděte stařešiny i všechny obyvatele země do domu Hospodina, svého Boha, a pojďte volat k Hospodinu!
15. Ach, ten den! Hospodinův den blízko je, zhouba od Všemohoucího blíží se!
16. Přímo před našima očima se pokrm vytratil; z domu našeho Boha zmizel jásot a veselí.
17. Zrní se scvrklo pod hroudami, zpustly stodoly, sýpky jsou zbořeny, neboť zvadlo obilí.
18. I dobytek už naříká! Stáda krav bloudí sem a tam, neboť se nemají kde pást; i stáda ovcí jsou hlady zmožená.
19. Volám, Hospodine, k tobě! Širé pastviny spolkl oheň a lesy lehly popelem.
20. Sténá k tobě i divá zvěř, protože vyschla voda v potoce; širé pastviny spolkl oheň!