2. Železo lidé těží ze země a kámen taví v měď.
3. Vytlačují tmu za nové hranice, pronikají každou krajní mez, po rudě pátrají v černé tmě.
4. Šachty razí, kam poutník nezavítá, kam ani nezabloudí noha člověka, spouští se na laně, kde není živáčka.
5. Země na povrchu skýtá chleba, v jejích hlubinách však sálá žár.
6. Safír se ukrývá v jejích skalách, blyští se tam zlatý prach.
7. Stezku tam nezná dravý pták, nespatřilo ji oko jestřába.
8. Nekráčí po ní pyšná šelma, lev nikdy nezavítá tam.
9. Lidé však na křemen vztahují ruku, hory vyvracejí z kořenů.
10. Ve skále dokáží razit štolu, očima pátrají po každém klenotu.
11. Zahradit umějí prosakující vodu, skryté poklady vynášejí ke světlu.
12. Kde se však moudrost nalézá? A rozumnost kde přebývá?