1. Stříbro má své naleziště, zlato má místo, kde čistí se.
2. Železo lidé těží ze země a kámen taví v měď.
3. Vytlačují tmu za nové hranice, pronikají každou krajní mez, po rudě pátrají v černé tmě.
4. Šachty razí, kam poutník nezavítá, kam ani nezabloudí noha člověka, spouští se na laně, kde není živáčka.
5. Země na povrchu skýtá chleba, v jejích hlubinách však sálá žár.
6. Safír se ukrývá v jejích skalách, blyští se tam zlatý prach.
7. Stezku tam nezná dravý pták, nespatřilo ji oko jestřába.
8. Nekráčí po ní pyšná šelma, lev nikdy nezavítá tam.
9. Lidé však na křemen vztahují ruku, hory vyvracejí z kořenů.
10. Ve skále dokáží razit štolu, očima pátrají po každém klenotu.
11. Zahradit umějí prosakující vodu, skryté poklady vynášejí ke světlu.
12. Kde se však moudrost nalézá? A rozumnost kde přebývá?
13. Člověk netuší, kudy k ní; nenajde ji na zemi mezi živými.
14. Propast praví: „Ve mně není.“ Moře říká: „Nemám ji.“
15. Nedá se pořídit za zlato nejčistší, její cenu nelze stříbrem vyvážit.
16. Nedá se zaplatit zlatem ofirským, vzácným onyxem ani safíry.
17. Zlato ani křišťál s ní nelze porovnat, nedá se koupit za šperky ze zlata.
18. Korál či alabastr za zmínku nestojí, cena moudrosti je nad perly.
19. Nevyrovnají se jí ani africké topasy, nejryzejším zlatem se nedá zaplatit.
20. Odkud tedy moudrost vyvěrá? A rozumnost kde přebývá?
21. Skrytá je očím všech živých na zemi i ptákům na nebi je tajemstvím.
22. Záhuba i Smrt praví: „Samy jsme o ní jen slyšely.“
23. Jen Bůh rozumí cestě k ní, to on ví, kde se nachází.
24. On vidí všechny zemské končiny, všechno pod nebem si prohlíží.
25. Když vítr silou obdařil a vodu mírou odměřil,
26. když dešti určil cíl a dráhu mrakům bouřkovým,
27. tehdy ji spatřil a ocenil, prozkoumal ji a potvrdil.
28. A řekl člověku: „Moudrost je v tom, ctít Hospodina, rozum je v tom, varovat se zla.“