13. Když vůdcové viděli Petrovu a Janovu smělost a zjistili, že jsou to neučení a prostí lidé, žasli a poznali na nich, že byli s Ježíšem.
14. Když se podívali na toho uzdraveného muže, jak tam s nimi stojí, neměli co na to říci.
15. Poručili jim, ať odejdou z radní místnosti, a začali se radit:
16. „Co s těmi lidmi uděláme? Celý Jeruzalém ví, že se skrze ně stal zjevný zázrak, a my to nemůžeme popřít.
17. Aby se to ale mezi lidmi přestalo šířit, pohrozme jim, ať už o tom jménu s nikým nemluví.“
18. A tak je zavolali a přikázali jim, ať už o Ježíšově jménu vůbec nemluví ani neučí.
19. Petr a Jan jim odpověděli: „Myslíte, že je v Božích očích správné, abychom poslouchali vás více než Boha?
20. Nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“
21. Když ale nemohli najít nic, za co by je potrestali, znovu jim pohrozili a s ohledem na lid je propustili. Všichni totiž oslavovali Boha za to, co se stalo –
22. člověk přes čtyřicet let chromý byl zázračně uzdraven!
23. Poté, co byli propuštěni, přišli ke svým a vyprávěli, co jim řekli vrchní kněží a starší.
24. Když to bratři uslyšeli, svorně pozvedli hlas k Bohu: „Pane, ty jsi stvořil nebe i zemi, moře i všechno, co je v nich.
25. Ty jsi skrze Ducha svatého řekl ústy svého služebníka, našeho otce Davida: ‚Proč se národy vzbouřily a lidé vymýšleli marnosti?
26. Králové země povstali a vládcové se spřáhli proti Hospodinu a proti jeho Pomazanému.‘