1. A když takto mluvili k lidu, přišli na ně kněží s velitelem chrámové stráže a se saduceji.
2. Nemohli totiž snést, že učí lid a že v souvislosti s Ježíšem hlásají vzkříšení z mrtvých.
3. Zatkli je, a protože už byl večer, nechali je do druhého dne ve vězení.
4. Mnozí, kdo tu řeč slyšeli, však uvěřili, takže jejich počet dosáhl asi pěti tisíc mužů.
5. Nazítří se v Jeruzalémě sešli židovští hodnostáři, starší a znalci Písma,
6. velekněz Annáš a také Kaifáš, Jan, Alexandr a ostatní z velekněžského rodu.
7. Postavili Petra s Janem doprostřed a vyslýchali je: „Jakou mocí a v čím jménu jste to udělali?“
8. Tehdy jim Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: „Vůdcové lidu a starší Izraele,
9. jsme tu dnes vyslýcháni kvůli dobrému skutku, jímž bylo uzdravení nemocného člověka.
10. Proto vám všem i celému izraelskému lidu oznamuji, že tento člověk před vámi stojí zdravý ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, jehož jste vy ukřižovali a jehož Bůh vzkřísil z mrtvých.
11. To je ten ‚kámen vámi staviteli zavržený, jenž se stal kamenem úhelným.‘
12. V nikom jiném není spása – na světě není lidem dáno jiné jméno, v němž bychom mohli být spaseni!“
13. Když vůdcové viděli Petrovu a Janovu smělost a zjistili, že jsou to neučení a prostí lidé, žasli a poznali na nich, že byli s Ježíšem.
14. Když se podívali na toho uzdraveného muže, jak tam s nimi stojí, neměli co na to říci.
15. Poručili jim, ať odejdou z radní místnosti, a začali se radit:
16. „Co s těmi lidmi uděláme? Celý Jeruzalém ví, že se skrze ně stal zjevný zázrak, a my to nemůžeme popřít.
17. Aby se to ale mezi lidmi přestalo šířit, pohrozme jim, ať už o tom jménu s nikým nemluví.“
18. A tak je zavolali a přikázali jim, ať už o Ježíšově jménu vůbec nemluví ani neučí.
19. Petr a Jan jim odpověděli: „Myslíte, že je v Božích očích správné, abychom poslouchali vás více než Boha?
20. Nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“
21. Když ale nemohli najít nic, za co by je potrestali, znovu jim pohrozili a s ohledem na lid je propustili. Všichni totiž oslavovali Boha za to, co se stalo –
22. člověk přes čtyřicet let chromý byl zázračně uzdraven!
23. Poté, co byli propuštěni, přišli ke svým a vyprávěli, co jim řekli vrchní kněží a starší.
24. Když to bratři uslyšeli, svorně pozvedli hlas k Bohu: „Pane, ty jsi stvořil nebe i zemi, moře i všechno, co je v nich.
25. Ty jsi skrze Ducha svatého řekl ústy svého služebníka, našeho otce Davida: ‚Proč se národy vzbouřily a lidé vymýšleli marnosti?
26. Králové země povstali a vládcové se spřáhli proti Hospodinu a proti jeho Pomazanému.‘
27. A opravdu, Herodes a Pontius Pilát se spřáhli s pohany a s lidem Izraele proti tvému svatému služebníku Ježíši, jehož jsi pomazal,
28. a provedli, co tvá ruka a tvá vůle předurčila, že se má stát.
29. Pohleď nyní na jejich výhrůžky, Hospodine, a dej svým služebníkům, ať mluví tvé slovo se vší smělostí.
30. Vztahuj svou ruku k uzdravování a dej, ať se ve jménu tvého svatého služebníka Ježíše dějí divy a zázraky!“
31. Místo, na kterém se shromáždili, se po jejich modlitbě zatřáslo. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali směle mluvit Boží slovo.
32. Celé to množství věřících mělo jedno srdce a jednu duši. Nikdo nic nenazýval svým vlastním majetkem, ale měli všechno společné.
33. Apoštolové vydávali svědectví o vzkříšení Pána Ježíše s velikou mocí a na všech spočívala veliká milost.
34. Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, protože ti, kdo vlastnili pole nebo domy, je prodávali a utržené peníze přinášeli
35. k nohám apoštolů. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.
36. Joses, který od apoštolů dostal jméno Barnabáš (což v překladu znamená Syn potěšení), levita původem z Kypru,
37. prodal své pole, přinesl peníze a položil je k nohám apoštolů.