26. Potom řekl: „Boží království působí, jako když člověk hodí zrno na zem.
27. Spí a vstává ve dne i v noci a to zrno klíčí a roste, a on ani neví jak.
28. Země totiž plodí úrodu sama od sebe – nejdříve stéblo, potom klas a potom zralé obilí v klasu.
29. A když úroda dozraje, ihned se chopí srpu, protože nastala žeň.“
30. Řekl také: „K čemu přirovnáme Boží království? Jakým podobenstvím ho představíme?
31. Je jako zrnko hořčice, které když je zaseto do země, je nejmenší ze všech semen na zemi.
32. Jakmile je však zaseto, roste, až je větší než všechny byliny, a vypouští mohutné větve, takže i ptáci mohou hnízdit v jeho stínu.“
33. Přinášel jim Slovo v mnoha takových podobenstvích, nakolik byli schopni rozumět.
34. Nemluvil k nim jinak než v podobenstvích, ale svým učedníkům všechno v soukromí vysvětloval.
35. Večer onoho dne jim řekl: „Přeplavme se na druhou stranu.“
36. Opustili tedy zástup a vzali ho, jak byl, na loďku. Byly s ním i jiné loďky.
37. Tehdy se strhla veliká větrná bouře. Vlny se valily na loď a ta se už naplňovala vodou.
38. On ale spal na polštáři na lodní zádi. Vzbudili ho tedy: „Mistře, nezajímá tě, že umíráme?“
39. Když se probudil, okřikl vítr a přikázal vlnám: „Tiše, klid!“ Vítr se utišil a nastal naprostý klid.
40. „Proč se tak bojíte?“ řekl jim pak. „Ještě pořád nemáte víru?“
41. Byli z toho úplně vyděšení. „Kdo to vůbec je?“ ptali se jeden druhého. „Vždyť ho poslouchá i vítr a vlny!“