1. Když tam byl v těch dnech opět veliký zástup a neměli co jíst, zavolal si učedníky a řekl jim:
2. “Jsem hluboce pohnut nad zástupem, protože již tři dny zůstávají se mnou a nemají co jíst.
3. A propustímli je hladové domů, zemdlí na cestě; a někteří z nich přišli zdaleka.”
4. Jeho učedníci mu odpověděli: “Odkud by někdo mohl zde v pustině získat tolik chleba, aby nasytil tyto lidi?”
5. Ptal se jich: “Kolik máte chlebů?” Oni řekli: “Sedm.”
6. Nařídil zástupu posadit se na zem. Vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, rozlámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali; i předložili je zástupu.
7. Měli i několik rybiček; požehnal je a řekl, aby i tyto předkládali.
8. Pojedli a nasytili se a sebrali toho, co přebývalo, sedm košů úlomků.
9. [Těch, kteří jedli,] bylo asi čtyři tisíce. Pak je propustil.
10. A hned vstoupil se svými učedníky na loď a přišel do oblastí Dalmanuthy.
11. Vyšli proti němu farizeové a začali se s ním přít. Žádali od něho znamení z nebe, aby ho zkoušeli.
12. Hluboce povzdechl svým duchem a řekl: “Proč toto pokolení hledá znamení? Amen, pravím vám, tomuto pokolení nebude dáno žádné znamení.”
13. A opustil je, opět vstoupil [do lodi] a odjel na druhou stranu.
14. Zapomněli vzít chleby; neměli s sebou na lodi víc než jeden chléb.
15. A on jim nařizoval: “Dávejte si pozor, varujte se kvasu farizeů a kvasu Herodova.”
16. I dohadovali se mezi sebou, že nemají chleby.
17. Zpozoroval to a řekl jim: “Proč se dohadujete, že nemáte chleby? Ještě nerozumíte ani nechápete? [Ještě] máte své srdce ztvrdlé?
18. Oči máte a nevidíte, uši máte a neslyšíte? Nepamatujete si,
19. když jsem rozlámal těch pět chlebů pro pět tisíc, kolik nůší plných úlomků jste sebrali?” Řekli mu: “Dvanáct.”
20. “Když těch sedm pro čtyři tisíce, kolik naplněných košů úlomků jste sebrali?” Řekli mu: “Sedm.”
21. A říkal jim: “Ještě nechápete?”
22. Pak přišli do Betsaidy. Přivedli k němu slepého a žádali ho, aby se ho dotkl.
23. Ježíš uchopil ruku toho slepého, vyvedl ho z vesnice, a když plivl do jeho očí a vložil na něho ruce, tázal se ho: “Vidíš něco?”
24. On vzhlédl a říkal: “Vidím lidi, vidím je jako stromy, a chodí.”
25. Pak opět vložil ruce na jeho oči a on prohlédl, jeho zrak byl obnoven a viděl všechno zřetelně.
26. A poslal ho domů se slovy: “Do vesnice teď nevstupuj [ani to nikomu ve vesnici neřekni]!”
27. Ježíš se svými učedníky vyšel do vesnic Cesareje Filipovy. Cestou se svých učedníků ptal: “Za koho mne lidé pokládají?”
28. Oni mu řekli: “Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní za jednoho z proroků.”
29. A on se jich tázal: “A za koho mne pokládáte vy?” Petr mu odpovídá: “Ty jsi Mesiáš.”
30. Přísně jim domluvil, aby to o něm nikomu neříkali.
31. A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, být zabit a po třech dnech vstát z mrtvých.
32. A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat.
33. Když se však Ježíš otočil a uviděl své učedníky, pokáral Petra a řekl: “Jdi ode mne, satane, protože nemáš na mysli věci Boží, ale věci lidské.”
34. A zavolal si zástup se svými učedníky a řekl jim: “Chceli kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne.
35. Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji; kdo by však zahubil svou duši kvůli [mně a] evangeliu, zachrání ji.
36. Vždyť co člověku prospěje, získáli celý svět, ale své duši uškodí?
37. Neboť co může dát člověk výměnou za svou duši?
38. Kdo by se styděl za mne a za má slova v tomto cizoložném a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, když přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.”