1. A když po několika dnech opět vstoupil do Kafarnaum, rozneslo se, že je doma.
2. A [hned] se shromáždilo mnoho lidí, takže už nebylo místo ani přede dveřmi. A mluvil k nim Slovo.
3. Tu přicházeli lidé a nesli k němu ochrnutého; nesli ho čtyři.
4. A protože ho k němu pro zástup nemohli přinést, odkryli střechu tam, kde byl, prorazili otvor a lehátko, na kterém ochrnutý ležel, spustili dolů.
5. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: “Synu, tvé hříchy jsou odpuštěny.”
6. Seděli tam někteří z učitelů Zákona a uvažovali ve svých srdcích:
7. “Proč takhle mluví? Rouhá se! Kdo je mocen odpouštět hříchy, neli jediný: Bůh.”
8. Ježíš hned svým duchem poznal, že takto uvažují, a řekl jim: “Proč tak uvažujete ve svých srdcích?
9. Co je snadnější? Říci ochrnutému: "Tvé hříchy jsou odpuštěny", nebo říci: "Vstaň, vezmi své lehátko a choď"?
10. Abyste však věděli, že Syn člověka má pravomoc odpouštět hříchy na zemi …”, říká ochrnutému:
11. “Tobě pravím: Vstaň, vezmi své lehátko a jdi do svého domu.”
12. On vstal, vzal hned své lehátko a přede všemi vyšel, takže tím byli všichni ohromeni, oslavovali Boha a říkali: “Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.”
13. Ježíš opět vyšel podél moře a celý ten zástup k němu přicházel a on je vyučoval.
14. Cestou uviděl Léviho, syna Alfeova, sedícího v celnici, a řekl mu: “Následuj mne.” On vstal a následoval ho.
15. A když Ježíš stoloval v jeho domě, mnozí celníci a hříšníci stolovali spolu s Ježíšem a jeho učedníky, neboť jich bylo mnoho a následovali ho.
16. Když učitelé Zákona z farizeů viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: “Jak to, že jí [a pije] s celníky a hříšníky?”
17. Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: “Lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné.”
18. Janovi učedníci a farizeové se právě postili. I přijdou k němu a říkají: “Proč se Janovi učedníci a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?”
19. Ježíš jim řekl: “Mohou se svatebčané postit, když je ženich s nimi? Dokud mají ženicha s sebou, nemohou se postit.
20. Přijdou však dny, kdy jim bude ženich odebrán, a tehdy v onen den se budou postit.”
21. “Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ta výplň odtrhne, nové od starého, a trhlina se ještě zhorší.
22. A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno ty měchy roztrhne a víno [se vylije] a měchy se zničí. Ale mladé víno [se má dávat] do nových měchů!”
23. I stalo se, že v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou trhat klasy.
24. Farizeové mu řekli: “Podívej, proč dělají v sobotu, co se nesmí?”
25. Ježíš jim říká: “Nikdy jste nečetli, co udělal David, když se ocitl v nouzi a dostal hlad, on i ti, kdo byli s ním?
26. Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a snědl chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kteří byli s ním?”
27. A řekl jim: “Sobota byla učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.
28. Takže Syn člověka je také pánem soboty.”