7. Kam bych byl unikl před duchem tvým? Před tvojí tváří kam bych se skryl?
8. Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty, kdybych si ustlal v podsvětí – i tam jsi!
9. Kdybych si oblékl křídla jitřenky, kdybych se usadil za mořem dalekým,
10. i tam by mě vedla ruka tvá, tvá pravice by mě držela!
11. Kdybych si řekl – Snad pohltí mě tma, až světlo kolem mě noc vystřídá –
12. tobě nebude temná ani tma, noc jako den ti záři dá, tma bude pro tebe světlu podobná!
13. Mé nitro zformovals ty sám, v lůně mé matky jsi mě tkal.
14. Chválím tě za tvá díla ohromná, za to, jak podivuhodně jsem udělán a že mou duši tak dobře znáš!
15. Jediná z mých kostí ti nebyla ukryta, když jsem byl vskrytu formován, když jsem byl hněten v zemských hlubinách!
16. Můj zárodek tvé oči viděly, všechno jsi zapsal do knihy – dny, jež mi byly určeny, než začal první z nich.
17. Jak jsou mi drahé, Bože, tvé myšlenky, je jich tak mnoho, že nejdou vypočíst!
18. Kdybych je počítal, než písku je jich víc; budu zas s tebou, až se probudím!
19. Kéž bys už, Bože, zabil ty ničemy – „Odstupte ode mě, vy vrahouni!“ –