34. Když se přiblížil čas vinobraní, poslal k vinařům své služebníky, aby převzali její úrodu.
35. Vinaři se těch služebníků chopili a jednoho ztloukli, jiného zabili a dalšího kamenovali.
36. Poslal tedy ještě jiné služebníky, více než předtím, a těm udělali totéž.
37. Nakonec k nim poslal svého syna. Řekl si: ‚Před mým synem se zastydí.‘
38. Když ale vinaři toho syna uviděli, řekli si: ‚Tohle je dědic. Pojďme ho zabít a zmocnit se dědictví!‘
39. Chopili se ho, vyvlekli z vinice ven a zabili.
40. Co tedy pán vinice udělá s oněmi vinaři, až přijde?“
41. Odpověděli mu: „Ty zlosyny zle zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odevzdávat ovoce v čas sklizně.“
42. Ježíš jim řekl: „Nikdy jste nečetli v Písmech? ‚Kámen staviteli zavržený stal se kamenem úhelným. Sám Hospodin to učinil a v našich očích je to div.‘
43. Proto vám říkám, že Boží království vám bude vzato a bude dáno lidu, který ponese jeho ovoce.
44. Kdo upadne na ten kámen, ten se roztříští, a na koho ten kámen padne, toho rozdrtí.“
45. Když vrchní kněží a farizeové slyšeli ta jeho podobenství, pochopili, že mluví o nich,
46. a chtěli ho zatknout. Báli se ale zástupů, protože lidé ho měli za proroka.