46. Ten velice stál o to, aby mohl Jákobovu Bohu vystavět chrám,
47. ale uskutečnit to směl až jeho syn Šalomoun.
48. Ovšem Nejvyšší nebydlí v chrámech, které postavili lidé. U proroka Izajáše Pán říká:
49. ‚Vesmír je můj trůna země koberec pod mýma nohama.Jaký mi chcete postavit důma kam mě chcete vtěsnat?
50. Což jsem všechno nestvořil?‘
51. A tak se to zase opakuje. Jste právě tak tvrdošíjní jako vaši otcové, zacpáváte si uši, zavíráte srdce a stavíte se proti svatému Duchu.
52. Byl nějaký prorok, aby ho vaši předkové nepronásledovali? Zabíjeli ty, kteří předpovídali příchod Spravedlivého, a vy jste se ho teď úplně zřekli a zavraždili jste ho!
53. Dostali jste zákon přímo od Boha, ale stejně se jím neřídíte.“
54. Tato slova působila jako píchnutí do vosího hnízda.
55. Ale Štěpán byl v té chvíli uchvácen Boží slávou, kterou mu dal svatý Duch zahlédnout. Díval se vzhůru
56. a volal: „Vidím otevřené nebe a Ježíše Krista, jak stojí po Boží pravici!“
57. Tu přehlušili Štěpána křikem a zacpávali si uši, aby už nic neslyšeli. Vrhli se na něj,
58. odvlekli ho za hradby města a tam ho ukamenovali. Ti, kdo házeli na Štěpána kameny, odložili své pláště k nohám mladého farizeje Saula, který souhlasil se Štěpánovou smrtí.
59. Štěpán nejprve stál, vzýval Boha a modlil se: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“
60. Pak sražen na kolena se ještě modlil: „Pane, nepočítej jim to za vinu!“ a zemřel.