45. Tento stan přenášeli naši otcové při svém kočování pouští a pod Jozuovým vedením ho vnesli až do zaslíbené země. Ta byla tehdy domovem pohanů, ale Bůh je vytlačil, aby našim otcům udělal místo. Stan Smlouvy sloužil až do dnů krále Davida, kterého Bůh miloval.
46. Ten velice stál o to, aby mohl Jákobovu Bohu vystavět chrám,
47. ale uskutečnit to směl až jeho syn Šalomoun.
48. Ovšem Nejvyšší nebydlí v chrámech, které postavili lidé. U proroka Izajáše Pán říká:
49. ‚Vesmír je můj trůna země koberec pod mýma nohama.Jaký mi chcete postavit důma kam mě chcete vtěsnat?
50. Což jsem všechno nestvořil?‘
51. A tak se to zase opakuje. Jste právě tak tvrdošíjní jako vaši otcové, zacpáváte si uši, zavíráte srdce a stavíte se proti svatému Duchu.
52. Byl nějaký prorok, aby ho vaši předkové nepronásledovali? Zabíjeli ty, kteří předpovídali příchod Spravedlivého, a vy jste se ho teď úplně zřekli a zavraždili jste ho!
53. Dostali jste zákon přímo od Boha, ale stejně se jím neřídíte.“
54. Tato slova působila jako píchnutí do vosího hnízda.
55. Ale Štěpán byl v té chvíli uchvácen Boží slávou, kterou mu dal svatý Duch zahlédnout. Díval se vzhůru
56. a volal: „Vidím otevřené nebe a Ježíše Krista, jak stojí po Boží pravici!“
57. Tu přehlušili Štěpána křikem a zacpávali si uši, aby už nic neslyšeli. Vrhli se na něj,
58. odvlekli ho za hradby města a tam ho ukamenovali. Ti, kdo házeli na Štěpána kameny, odložili své pláště k nohám mladého farizeje Saula, který souhlasil se Štěpánovou smrtí.
59. Štěpán nejprve stál, vzýval Boha a modlil se: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“
60. Pak sražen na kolena se ještě modlil: „Pane, nepočítej jim to za vinu!“ a zemřel.