17. Toto hnutí vyvolalo žárlivost a strach především u nejvyššího kněze a jeho přívrženců – saducejů. Ti totiž učili, že se žádné zázraky – a natož vzkříšení z mrtvých – nedějí.
18. Dali proto apoštoly zatknout a uvěznit, tentokrát do městské věznice.
19. Boží anděl však v noci otevřel dveře žaláře, vyvedl apoštoly ven a povzbudil je:
20. „Nebojte se, jděte zase do chrámu a říkejte lidem, jak mohou dosáhnout věčného života!“
21. Poslechli a už na úsvitě byli v chrámu a učili.Mezitím velekněz a jeho stoupenci svolali zasedání velerady a přikázali, aby byli apoštolové předvedeni.
22. Chrámoví strážci však našli vězení prázdné, vrátili se a podali hlášení:
23. „Věznice je v naprostém pořádku, dveře zamčené, strážní u nich drželi řádně hlídku, ale když jsme odemkli, uvnitř nikdo nebyl.“
24. Velekněz, velitel a jeho chrámová stráž vyslechli tu zprávu a byli zmateni. Nevěděli, co si o tom mají myslet.
25. Vtom někdo přiběhl a hlásil: „Ti muži, které jste včera uvěznili, jsou zase v chrámu a klidně mluví k lidem!“
26. Velitel tam spěchal se stráží, ale neodvážili se žádného násilí, protože lid by je ukamenoval.
27. Apoštolové však s nimi šli dobrovolně před veleradu.Velekněz je obvinil: