44. Následující sobotu se shromáždilo skoro celé město, aby slyšelo hlásání Božího slova.
45. Židé žárlili, že se sešlo tolik lidí, skákali Pavlovi do řeči, odporovali a posmívali se mu.
46. Nakonec jim tedy Pavel s Barnabášem řekli: „Vy jste měli přednost, vám jsme měli vyřídit Boží slovo jako prvním. Protože je však odmítáte a vzdáváte se tak naděje na věčný život, obracíme se k pohanům.
47. Tak nám to Pán totiž přikázal:‚Neste světlo pohanům a zvěstujte spásu všem lidem.‘“
48. Pohané z toho měli velkou radost a ze srdce děkovali Bohu za to, co od Pavla slyšeli. Ti, v nichž Bůh probudil touhu po věčném životě, uvěřili
49. a Kristovo evangelium se šířilo v celém kraji.
50. Židé, kteří Krista odmítli, však využili svého vlivu na urozené ženy, které se přiklonily k víře Izraele, a na městské úředníky. Vzbudili tak nepřátelství proti Pavlovi a Barnabášovi, až je vyhnali z kraje.
51. Ti se rozhodli, že se nebudou svým odpůrcům vnucovat a odešli do Ikonia.
52. Sbor v Antiochii však rozkvétal a Bůh tamějším věřícím dával radost a svého Ducha.