43. Mnozí židé i na židovskou víru obrácení pohané doprovázeli Pavla a Barnabáše. Ti s nimi hovořili a vedli je k tomu, aby se drželi Božího odpuštění.
44. Následující sobotu se shromáždilo skoro celé město, aby slyšelo hlásání Božího slova.
45. Židé žárlili, že se sešlo tolik lidí, skákali Pavlovi do řeči, odporovali a posmívali se mu.
46. Nakonec jim tedy Pavel s Barnabášem řekli: „Vy jste měli přednost, vám jsme měli vyřídit Boží slovo jako prvním. Protože je však odmítáte a vzdáváte se tak naděje na věčný život, obracíme se k pohanům.
47. Tak nám to Pán totiž přikázal:‚Neste světlo pohanům a zvěstujte spásu všem lidem.‘“
48. Pohané z toho měli velkou radost a ze srdce děkovali Bohu za to, co od Pavla slyšeli. Ti, v nichž Bůh probudil touhu po věčném životě, uvěřili
49. a Kristovo evangelium se šířilo v celém kraji.
50. Židé, kteří Krista odmítli, však využili svého vlivu na urozené ženy, které se přiklonily k víře Izraele, a na městské úředníky. Vzbudili tak nepřátelství proti Pavlovi a Barnabášovi, až je vyhnali z kraje.
51. Ti se rozhodli, že se nebudou svým odpůrcům vnucovat a odešli do Ikonia.
52. Sbor v Antiochii však rozkvétal a Bůh tamějším věřícím dával radost a svého Ducha.