18. Když to židovští bratři vyslechli, uklidnili se, s radostí děkovali Bohu a říkali: „Tedy i pohany probouzí Bůh k pokání a k novému životu!“
19. Ti věřící, kteří po Štěpánově smrti při pronásledování uprchli z Jeruzaléma, se dostali až do Fénicie, na Kypr a do města Antiochie v Sýrii. Radostné zvěsti o spáse hlásali jenom židům.
20. Někteří však, rodáci z Kypru a Kyrenaiky, začali v Antiochii mluvit o Ježíši Kristu také pohanům.
21. Pán stál při nich a velký počet lidí uvěřil a obrátil se ke Kristu.
22. Když se o tom doslechli v jeruzalémském sboru, vyslali do Antiochie Barnabáše.
23. Ten tam uviděl, jak mocně zapůsobila Boží milost. Měl z toho velkou radost a všechny povzbuzoval, aby věrně vytrvali při svém rozhodnutí pro Pána.
24. Barnabáš byl muž na svém místě, plný Ducha svatého a víry.V Antiochii bylo pro Ježíše získáno velké množství pohanů.
25. Barnabáš se odtud vypravil do Tarsu, vyhledal Saula a přivedl ho s sebou do Antiochie.
26. Tam zůstali po celý rok, a když kázali o Kristu, připojilo se ke skupině tamějších věřících překvapivé množství lidí. V Antiochii se poprvé začalo říkat Kristovým následovníkům kristovci – křesťané.
27. Do antiochijského sboru přišli také z Jeruzaléma někteří věřící, kteří měli dar prorockého vidění.
28. Jednomu z nich, Agabovi, ukázal Bůh, že v celé říši bude velký hlad. To se skutečně vyplnilo za vlády císaře Klaudia.
29. Křesťané v Antiochii se tedy rozhodli přispět každý podle svých možností a podpořit věřící v Judsku, kde bylo mnoho chudých.
30. Sbírku poslali představeným církve v Jeruzalémě po Barnabášovi a Saulovi.