Nový Zákon

Římanům 9:16-18-27 Slovo na Cestu (SNC)

16-18. Nikomu tím není povinen, nikdo na to nemá nárok. Je to jen jeho milost, když to učiní. Faraónovi, jak sám říká, propůjčil jeho postavení proto, aby na něm ukázal svou moc a aby rozšířil svůj věhlas po celé zemi. Tak tedy žádným sebevětším úsilím, nýbrž z pouhé Boží milosti jsou lidé to, co jsou.

19. Možná někdo namítne: Proč nám tedy Bůh ještě pořád něco vytýká, když se nic nemůže dít proti jeho vůli?

20. Ale člověče, kdo ty vlastně jsi, že si troufáš přít se s Bohem? Říká snad výrobek svému tvůrci: Proč jsi mne udělal zrovna takhle?

21. Copak se hrnčíř ptá hlíny, zda z ní má udělat vázu nebo mísu?

22. Nemohl i Bůh ukázat nejen svou pravomoc trestat, ale i svou shovívavost s lidmi zralými k potrestání?

23. Nemá právo projevit svou dobrotu k lidem, které zahrnul milosrdenstvím a určil pro věčnou slávu?

24. Podobně povolal i nás, a to nejen židy nebo členy církve, ale i jiné,

25. jak naznačuje prorok Ozeáš:„Nazvu svým lidem ty,k nimž jsem se nechtěl znát,vyhnané zase zavolám nazpět.

26. Kdo předtím slyšeli mé slovo odsouzení,budou ujištěni, že je přijímám za své syny.“

27. O Izraeli říká Izajáš:„Kdyby jich bylo jak mořského písku,jen hrstka se jich zachrání.

Přečtěte si kompletní kapitolu Římanům 9