1-2. „Dobře jim tak,“ říkáš si, „mají, co si zasloužili.“ Ale pozor! Myslíš, že sám jsi na tom lépe? Chceš snad tvrdit, že ses nikdy ničeho špatného nedopustil?
3. Druhé soudíš a doufáš, že sám soudu ujdeš, přestože děláš totéž?
4. Nepohrdáš tak i ty Boží laskavostí, trpělivostí a shovívavostí? Uvědom si, že právě Boží laskavost vede člověka k tomu, aby se zastyděl a začal nový život!
5. Kdo však setrvává v tvrdošíjném odporu proti Bohu, na toho dopadne Boží hněv v den soudu.
6. V ten den Bůh spravedlivě odplatí každému po zásluze:
7. věčný život dá těm, kdo usilují o nepomíjející hodnoty neúnavným konáním dobra;
8. ty však, kteří prosazují sami sebe, odporují pravdě a dopouštějí se bezpráví, stihne spravedlivý trest.
9. Zlo se jako bumerang vrátí na každého, kdo je páchá, ať je to nevěrec nebo pobožnůstkář – na toho tím spíš!
10. Věčná sláva, čest a pokoj budou však odměnou všech, kdo konají dobro: věřících především, ale stejně tak i nekřesťanů.
11. U Boha neplatí žádná protekce.
12. Každý, kdo hřeší proti Božím přikázáním, musí zahynout, ať už je zná či nikoliv.
13. Aby byl člověk uznán za bezúhonného, k tomu nestačí zákon pouze znát; je nutno také jej plnit.
14. Jestliže nevěrci, přestože Boží zákon neznají, jednají podle svého svědomí tak, že je to v souladu s Božími příkazy,
15. dokazují tím, že Boží zákon skrytě existuje v jejich svědomí. Ono je jejich zákonem, který je buď obviňuje nebo obhajuje,
16. a to se ukáže i v den soudu, kdy Bůh odhalí hlubiny lidského nitra.
17. Ty jsi věřící, spoléháš na příslušnost k církvi, oháníš se Bohem,