4. „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinného člověka!“ Oni však lhostejně odpověděli: „Do toho nám nic není, to je tvoje věc!“
5. Jidáš odhodil peníze v chrámu, vyběhl ven a oběsil se.
6. Velekněží dali peníze sebrat a řekli si: „Co s nimi? Pro chrámovou pokladnu se nehodí. Lpí na nich krev!“
7. Dohodli se tedy, že za ně koupí pozemek, kde si dříve hrnčíři kopali hlínu, a že tam budou pohřbívat cizince, kteří zemřou v Jeruzalémě.
8. A tak se tomu místu až dodnes říká „Krvavé pole“.
9. Tím se splnilo staré proroctví:„Vzali třicet stříbrňáků– náhradu za život otroka,na kterou ho Izrael ocenil,
10. a dali je podle Božího rozkazuza hrnčířovo pole.“
11. Ježíš byl předveden před římského místodržitele Piláta. Ten se ho zeptal: „Tak ty jsi židovský král?“„Když tomu tak říkáš, budiž,“ odpověděl mu Ježíš.
12. K dalším žalobám židovské velerady se však nevyjádřil.
13. „Neslyšíš, z čeho tě obviňují?“ ptal se Pilát.
14. Ale k jeho velkému údivu Ježíš mlčel, nehájil se.
15. Bývalo zvykem, že místodržitel o velikonočních svátcích propouštěl jednoho vězně podle přání lidu.
16. Tehdy právě Římané měli ve vězení zvlášť pověstného zločince jménem Barabáš.
17. Když se lid toho jitra shromáždil před Pilátovým domem, zeptal se jich místodržitel: „Koho vám mám propustit – Barabáše, nebo Ježíše Krista?“
18. Věděl, že Ježíše udali velekněží, protože mu záviděli jeho popularitu.
19. V té chvíli dostal Pilát na soudcovském křesle vzkaz od své ženy: „Ruce pryč od toho nevinného člověka! Kvůli němu mne v noci pronásledovaly strašné sny.“
20. Zástupci velerady zatím přesvědčovali lid, aby žádal svobodu pro Barabáše a pro Ježíše smrt.
21. Když se Pilát znovu zeptal, koho z těch dvou má propustit, ozval se pokřik: „Barabáše!“