37. Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Padl na něho smutek a tíseň.
38. Řekl jim: „Sevřela mne smrtelná úzkost. Zůstaňte tu a buďte se mnou vzhůru.“
39. Poodešel, padl tváří k zemi a modlil se: „Můj Otče! Jestli je to možné, zbav mne toho hrozného údělu! Ale nechci prosazovat svoji vůli. Chci, aby se stalo, co chceš ty.“
40. Pak se vrátil k těm třem a oni spali.
41. „Petře,“ budil ho, „to jste nemohli ani hodinu být se mnou vzhůru? Bděte a modlete se, abyste obstáli ve zkoušce. Máte dobrou vůli, ale slabé tělo.“
42. Opět se vzdálil a modlil se: „Můj Otče! Není-li jiné východisko, ať se stane tvá vůle.“
43. Vrátil se zase ke svým učedníkům a oni opět spali. Byli velice unaveni.
44. Nechal je spát, odešel potřetí a modlil se podobnými slovy.
45. Pak se vrátil k učedníkům a řekl: „Teď už nepotřebuji, abyste se mnou bděli. Nastává chvíle, kdy budu zrazen a vydán do rukou podlých lidí.
46. Vstaňte, půjdeme! Tam se blíží můj zrádce.“