15. a řekl jim: „Kolik mi zaplatíte, když zradím Ježíše, abyste ho nenápadně dostali do rukou?“ A oni mu dali třicet stříbrňáků.
16. Od té chvíle hledal Jidáš vhodnou příležitost, aby provedl svůj záměr.
17. První den Velikonoc se učedníci zeptali Ježíše: „Kde máme připravit velikonoční večeři?“
18. Poslal je do města a k jednomu člověku se vzkazem: „Nastal můj čas, budu u tebe se svými učedníky jíst velikonočního beránka.“
19. Učedníci se podle toho zařídili a připravili tam večeři.
20-21. Když po setmění Ježíš večeřel s dvanácti učedníky, řekl: „Jeden z vás mne zradí.“
22. To je velice zarmoutilo a jeden přes druhého se ptali: „To myslíš mne, Pane?“
23. On odpověděl: „Je to ten, kdo si bral z mísy současně se mnou.
24. Já musím jít cestou, která je mi určena, ale to nijak neospravedlňuje toho, kdo mne zrazuje. Lépe by mu bylo, kdyby se vůbec nenarodil.“
25. Jidáš se ho zeptal: „Mistře, jsem to já?“ On odpověděl: „Ano.“
26. Když jedli, vzal Ježíš chléb, poděkoval Bohu, rozlamoval ho a podával učedníkům se slovy: „Vezměte a jezte, to je mé tělo.“
27. Potom vzal kalich s vínem, vzdal díky Bohu a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni,
28. to je má krev, prolitá, aby smyla hříchy mnohých. To je nová smlouva Boha s člověkem.
29. Já s vámi piji tento nápoj naposled. Příště budeme pít spolu nové víno až v království mého Otce.“
30. Potom zazpívali píseň a šli na Olivovou horu.
31. Tam Ježíš řekl: „Ještě této noci se stane něco, co vám vezme odvahu. Vždyť Písmo předpovídá: ‚Budu bít pastýře a jeho stádo se rozprchne.‘ –