25. V noci, když lidé spali, hospodářův nepřítel rozhodil mezi pšenici semeno plevele.
26-27. Když vyrostlo obilí a s ním i plevel, přišli služebníci za hospodářem a řekli mu: ‚Vždyť jsi zasel dobré semeno, kde se tedy vzal plevel?‘
28. ‚To udělal nepřítel!‘ odpověděl.‚My půjdeme a vyplejeme to pole,‘ nabídli se.
29. Ten jim na to řekl: ‚Ne, to nedělejte. Spolu s plevelem byste mohli snadno vytrhnout i pšenici.
30. Necháme obojí vyrůst a při žních řeknu žencům, aby vybrali plevel a spálili ho a pšenici dali do mé stodoly.‘“
31. Předložil jim jiný obraz: „S Božím dílem je to jako s hořčičným seménkem, které člověk zasel na poli.
32. Je sice drobné, ale vyroste z něho tak mohutná bylina, že i ptáci na ní stavějí hnízda.“
33. Dále užil tohoto obrazu: „Boží vliv působí jako kvas. Malé množství prokvasí i velkou dávku těsta.“
34. V tomto kázání Ježíš používal výhradně podobenství.
35. Tak se naplnilo staré proroctví:„Budu mluvit v obrazecha vypovím,co bylo skryto od stvoření světa.“
36. Ježíš pak opustil shromážděné posluchače a šel domů. Obklopili ho jeho učedníci a žádali, aby jim vyložil obraz plevele na poli.
37. „Dobře,“ řekl, „já jsem ten hospodář, který seje dobré zrní.
38. Pole představuje svět a zrna, to jsou lidé, kteří patří Bohu. Plevel, to jsou lidé propadlí zlému.
39. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žně představují konec světa a ženci jsou andělé.