1. Jednou v sobotu, sváteční den židů, procházel Ježíš se svými učedníky obilným polem. Učedníci měli hlad, trhali klasy a jedli zrní.
2. Farizejové to viděli a žalovali Ježíšovi: „Podívej se, tvoji žáci dělají, co je v sobotu zakázáno!“
3. Ježíš na to: „Cožpak jste nečetli, co učinil král David, když on a jeho družina byli hladoví?
4. Jak vešli do chrámu a jedli posvátné chleby, které směli jíst jen kněží?
5. Nebo jste nečetli v Mojžíšově zákoně, že kněží v chrámu pracují v sobotu? Porušují sobotní klid, a přesto jsou bez hříchu.
6. Ale říkám vám, že je tu někdo, kdo je víc než chrám.
7. Kdybyste rozuměli biblickému slovu ‚Nejde mi o oběti, ale chci, abyste byli milosrdní!‘, pak byste nikoho neodsuzovali neprávem.
8. Kristus je pánem i nad sobotou.“
9. Odtud šel do synagogy.
10. Tam byl člověk s ochrnutou rukou. Farizejové hledali nějakou záminku, aby mohli Ježíše obžalovat, a proto se ho otázali: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat?“
11. On jim na to řekl: „Kdyby někdo z vás měl jedinou ovci a ta by spadla v sobotu do rokle, nepodnikli byste vše, abyste ji vytáhli?
12. Oč cennější je člověk! Proto je správné dělat dobro i v sobotu.“
13. Obrátil se k postiženému a řekl mu: „Natáhni ruku!“ On to udělal a byla zdravá jako ta druhá.