4. „Chceš snad, abychom jim tady v té pustině sháněli něco k jídlu?“ ulekli se učedníci.
5. „Kolik chlebů máte?“ zeptal se Ježíš.„Sedm,“ odpověděli.
6. Nato řekl všem shromážděným, aby se posadili na zem. Vzal těch sedm chlebů, děkoval za ně Bohu, ulamoval z nich a dával svým učedníkům, kteří je rozdělovali všem ostatním.
7. Měli ještě několik malých ryb, za které Ježíš také Bohu poděkoval a dal je učedníkům, aby je opět roznesli.
8-9. Všichni se dosyta najedli; bylo jich tentokrát asi čtyři tisíce. Když potom posbírali zbytky nalámaných chlebů, naplnili jimi sedm košů. Pak Ježíš poslal lidi domů
10. a sám se svými učedníky nastoupil na loďku a přeplavili se k městečku Magdala.
11. Když se o Ježíšově příchodu dověděli tamější farizejové, přišli k němu a začali na něj dotírat:„Udělej nějaký zázrak! Prokaž se nějakým božským znamením, a pak ti uvěříme.“
12. „Kolik zázraků a znamení byste ještě chtěli?“ povzdechl si Ježíš. „Stejně byste ani potom neuvěřili.“
13. Nechal je, nastoupil s učedníky znovu do loďky a pluli jinam.
14. Protože se zapomněli postarat o doplnění zásob, měli s sebou jen jednu chlebovou placku.
15. Během plavby jim Ježíš vážně kladl na srdce: „Dejte si pozor na farizejský a herodovský kvas!“
16. Tu si uvědomili, že nemají dost chleba. Neřešitelná situace!
17. Ježíš zaslechl, co je znepokojuje. „Co se staráte o jídlo? Ještě pořád vám nic nedošlo? To jste tak nechápaví?
18. ‚Oči mají a nevidí, uši mají a neslyší.‘ Cožpak si nic nepamatujete?
19. Co těch pět tisíc, které jsem nasytil pěti chleby? A kolik košů jste nasbírali?“ „Dvanáct,“ odpověděli.
20-21. „A když jsem nasytil čtyři tisíce pouhými sedmi chleby, kolik ještě zbylo? Vzpomínáte si?“ „Sedm plných košů,“ přiznali. „Tak vidíte – ještě vám to nestačí?“