21. Tam se líhnou zlé myšlenky, necudnost,
22. nevěra, krádež, vražda, sobectví, zlost, podlost, sprostota, závist, urážky, pýcha a všelijaké výstřednosti.
23. To je to zlo, které vychází z nitra člověka a odděluje ho od Boha.“
24. Když opustil Ježíš Galileu, odešel na sever do pohanské Fénicie, kde se ubytoval v jednom domě. Chtěl utajit svou přítomnost, ale bylo to marné; už se o něm vědělo i tam.
25. Tak o něm uslyšela i jedna Syroféničanka.
26. Přišla a prosila ho na kolenou, aby uzdravil její pomatenou dceru.
27. Ježíš jí odpověděl: „Přišel jsem především pro ty, kdo se hlásí k živému Bohu. Nech nejprve najíst děti. Nebylo by správné vzít jim jídlo a hodit je štěňatům.“
28. Žena se však nevzdala: „To je pravda, Pane, ale i štěňata sbírají pod stolem, co dětem upadne.“
29. „Když to vidíš tak,“ řekl jí, „jdi klidně domů, tvoje dcera je zdravá.“
30. Vrátila se tedy domů, kde nalezla dítě, jak klidně spí, beze stopy pomatenosti.
31. Z Fénicie se Ježíš vracel velikou oklikou zpět ke Genezaretskému jezeru, až se ocitl na území Desítiměstí.
32. Tamější lidé k němu přivedli hluchoněmého člověka a žádali, aby ho uzdravil.
33. Ježíš si vzal muže stranou od zástupu. Nasliněným prstem se dotkl jeho jazyka a vložil mu své prsty do uší. (To byla jeho řeč k hluchoněmému.)
34. Pak se Ježíš krátce pomodlil a zvolal: „Otevři se!“
35. V té chvíli začal muž slyšet a srozumitelně mluvit.