54. Petr se opatrně vydal za nimi, a tak se dostal až na nádvoří veleknězova paláce. Posadil se k ohni strážců a hřál se s nimi.
55. Mezitím velekněz a jeho poradní sbor marně hledali člověka, který by dosvědčil, že Ježíš spáchal nějaký hrdelní zločin.
56. Měli dost falešných svědků, ale jejich výpovědi si příliš odporovaly.
57-58. Několik se jich shodlo na Ježíšově výroku: „Zbořím tento chrám, postavený rukama. Za tři dny pak postavím jiný a nebude k tomu třeba lidských rukou.“
59. Ale ani tato svědectví nebyla jednotná.
60. Velekněz se ujal slova a zeptal se Ježíše: „Jak vyvrátíš tato obvinění?“
61. Ježíš však mlčel a nijak se nehájil.„Jsi Kristus, Boží Syn?“ dotíral velekněz.
62. „Ano, jsem,“ potvrdil Ježíš. „Uvidíte mne, jak sedím po Boží pravici a jak se vracím na zem z nebeských oblaků.“
63. Teď velekněz roztrhl svoje vnější roucho na znamení pobouření a vykřikl: „Nač ještě svědky?
64. Sami jste slyšeli, jak se rouhá. Co si zaslouží?“Jednohlasně ho odsoudili k smrti. Někteří se vrhli dopředu,
65. plivali na Ježíše, pak mu zavázali oči, políčkovali ho a křičeli:„Hádej, kdo to byl, ty proroku?“ A také strážci ho začali bít obušky.
66-67. Mezitím jedna z veleknězových služek uviděla Petra u ohně, prohlédla si ho a řekla: „Ty jsi také jeden z těch, co chodili s tím Nazaretským Ježíšem!“
68. „Nechápu, o čem mluvíš,“ zapíral. Vykradl se z nádvoří a tehdy poprvé zakokrhal kohout.
69. Služka ho za chvíli opět zahlédla a začala vykládat okolostojícím: „Je to jeden z jeho přívrženců!“
70. Petr to však znovu popřel.Kdosi se na něj osopil: „Určitě k nim patříš, máš taky galilejský přízvuk.“
71. Tu se Petr začal dušovat a přísahal: „Neznám vůbec toho člověka, o kterém mluvíte.“
72. A právě tehdy zakokrhal kohout podruhé. To připomnělo Petrovi Ježíšova slova, že ho třikrát zapře, než kohout dvakrát zakokrhá. Vyběhl ven a propukl v pláč.