7. Přivedli oslátko k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště, Ježíš se na ně posadil a vydali se na cestu.
8. Lidé ze zástupu, který ho provázel, se začali předhánět v pozornostech; prostírali před ním své pláště, jiní lámali větve a zdobili jimi cestu.
9. Za ním i před ním se utvořil průvod a všichni volali:„Ať žije král! Sláva!
10. Jde v Božím jménu!Ať žije Davidovo království!Nebe jásá s námi!“
11. Tak vstoupil Ježíš do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Všechno si tam pozorně prohlédl, a protože byl již večer, odešel se svými dvanácti na noc do Betanie.
12. Druhý den cestou z Betanie dostal Ježíš hlad.
13. Z dálky uviděl fíkovník obalený listím a šel se podívat, zda nemá nějaké ovoce. Když pak přišel až ke stromu, zjistil, že kromě listí na něm nic neroste; první úroda byla pryč a na novou strom ještě nenasadil.
14. Učedníci slyšeli, jak říká stromu: „Nikdo už z tebe nebude jíst ovoce!“
15. Vrátili se do Jeruzaléma a Ježíš šel do chrámu. Když na nádvoří chrámu uviděl stánky s obětními zvířaty a pulty směnárníků, zpřevracel je a obchodníky vyhnal.
16. Nedovolil ani, aby si někdo tamtudy krátil cestu s vodou od studny.
17. „Cožpak nevíte,“ horlil, „že je napsáno v Písmu: ‚Můj chrám je určen k tomu, aby se v něm všechny národy modlily?‘ Vy jste však z něho udělali lupičské doupě.“
18. Slyšeli to i velekněží a učitelé zákona a přemýšleli, jak by se Ježíše zbavili. Měli z něho strach, protože lid byl jeho učením nadšen.
19. Večer Ježíš s učedníky opustil město.
20. Když šli ráno zase kolem toho fíkovníku, viděli, že je úplně suchý.
21. Petr si vzpomněl na včerejší příhodu.„Mistře, ten fíkovník, který jsi odsoudil, uschl!“
22. „To vás překvapuje?“ usmál se Ježíš. „Boží moc je daleko větší.