16. Nedovolil ani, aby si někdo tamtudy krátil cestu s vodou od studny.
17. „Cožpak nevíte,“ horlil, „že je napsáno v Písmu: ‚Můj chrám je určen k tomu, aby se v něm všechny národy modlily?‘ Vy jste však z něho udělali lupičské doupě.“
18. Slyšeli to i velekněží a učitelé zákona a přemýšleli, jak by se Ježíše zbavili. Měli z něho strach, protože lid byl jeho učením nadšen.
19. Večer Ježíš s učedníky opustil město.
20. Když šli ráno zase kolem toho fíkovníku, viděli, že je úplně suchý.
21. Petr si vzpomněl na včerejší příhodu.„Mistře, ten fíkovník, který jsi odsoudil, uschl!“
22. „To vás překvapuje?“ usmál se Ježíš. „Boží moc je daleko větší.
23. Když budete věřit Bohu – a myslím to smrtelně vážně – a řekli byste této hoře: ‚Zvedni se a padni do moře,‘ ta hora to udělá. Musíte jen věřit bez nejmenší pochybnosti.
24. Pamatujte si: budete-li za něco prosit ve svých modlitbách s pevnou vírou, že vaše prosba bude naplněna, pak se tak určitě stane.
25. Ale když se modlíte, odpusťte nejdříve tomu, proti komu něco máte, aby i váš nebeský Otec mohl odpustit vám.
26. Jestliže ve vás zůstane hněv, ani Bůh vám nepromine vaše provinění.“
27. Přišli zase do Jeruzaléma. Když Ježíš procházel chrámem, zastavili ho zástupci představenstva chrámu